RESTART

Už 5 měsíců žádný příspěvek? Wooow, jsem to ale líná matka, že? Ale když ono je to těžký, když nestíháte, a pak už jste moc ve stresu z toho, že jste dlouho nic nenapsali, a vlastně už se vám vůbec nechce. Ono to celkově bylo takové hodně špatné období co se týče motivace, nechtělo se mi cvičit, nechtělo se mi jíst zdravě, starost o miminko toho našeho chlapáka mi zabírá fakt hodně času. Člověk má nějaké sny a plány, a najednou se mu to všechno hroutí a má výčitky, že nedodržel, co slíbil. Neříkám, že je to vždycky špatně. Ale já už jsem vyčerpaná ze svojí demotivace k nějakým osobním koníčkům, a vracím se prostě k tomu, co mám ráda, co mě naplňuje, u čeho relaxuju - psaní, focení, pohyb, jídlo... Předpokládám, že blog teď hodně zaměřím na "maminkovství" - ono je to tak nějak přirozené, když mám tuhle novou roli, a najednou řeším spoustu věcí kolem dítěte.

Jak to mám s jídlem a cvičením?
No, měla bych se stydět. Na cvičení jsem neměla moc energie a chuti (nevím proč, mám docela hodné dítě). Ale chodím na procházky každý den když to jde, někdy i dvakrát denně. Hraju Pokemon Go, takže toho nachodím docela dost :D Ale zatím nějak cíleně necvičím, i když v plánu to taky je. Jídlo jsem si konečně začala trošku hlídat a snažím se "neprasit". Zjistila jsem, že mě víc zasytí slaná snídaně, ale ne vždycky se mi chce ji dělat. Kojím jen ráno a večer, tak myslím že ty chutě už moc na kojení nemůžu svádět.

Každopádně si maminkovství užívám. Oliverkovi už je 9 a půl měsíce! Je to klišé, ale ten čas strašně rychle letí. Nedávno se teprve přetočil ze zad na bříško (přesně v 6 měsících), a teď už stojí, a občas udělá i malý krůček do boku. Mám pro něj objednané kožené capáčky, kdybyste viděli, jak mě objednávání prvních botiček dojalo! Náš "pan Oliver" je úžasňák, ale samozřejmě nic jiného jako jeho matka říct nemůžu. Ale je to pravda. Spí celou noc, usíná i přes den v postýlce (někdy bez mrčení, někdy hlasitěji), často si dokáže hrát a objevovat sám, ale já ho pozoruju, a když mě potřebuje, jsem tu pro něj. Ví, že se nemusí bát, že maminka je blízko, a může se o mně kdykoli opřít (doslova). Samozřejmě ho nejvíc zajímají obyčejné věci - mobil, vysavač, repráky, ovladače. Trénuje naši vytrvalost, neústupnost, trpělivost. Má radost, když se nám líbí jeho dovádění. Má rád moje ječení. Má rád manželovy vousy (já taky!). Krásně jí - vlastně všechno co dostane, tak sní. A říká "mam", což znamená "mňam", a ne "mama", jak jsem nejprve s ukvapeným nadšením předpokládala. Ale radši už dost, ať ho nepřechválím.

Takže už se těším na další články, a snad to pro mě zase bude relax, a ne stres!

P.