neděle 19. května 2013

To nejlepší

Právě sedím na zemi, notebook na klíně a všude kolem mě po zemi fotky a rozstříhané kusy fialového a zeleného kartonu - usilovně vyrábím svatební oznámení.
Můj pokojík už je poloprázdný. Poličky bez knih jsou v mém pokoji podivný zjev. Ale moje knížky jsou v krabicích v našem společném bytečku a čekají, až je budu mít kam dát. Je to zvláštní po 23 letech bydlet jinde.. ale těším se. Bude to něco nového, a bude to sranda dohadovat se o tom, jak se co bude dělat.
Ale to odbočuji od toho, co jsem chtěla jen krátce napsat.

Dnes jsme měli (jako každou neděli) shromáždění ve sboru - zpívání, kázání, modlení... Posledních pár měsíců mám problémy se soustředit na kázání.. Upřímně, ty neděle mi moc nedávaly. Ale i když jsem vzdorná a někdy se ani nesnažím naslouchat, Bůh tu je. Pořád. A je trpělivý.

Dnes bylo kázání o Abrahamovi a Izákovi - jak Bůh řekl Abrahamovi, aby obětoval svého milovaného syna Izáka (=aby ho zabil jako oběť Bohu). Abraham tak důvěřoval Bohu, že to byl ochoten udělat, a Bůh ho zastavil až na poslední chvíli. To je úžasné mít takovou víru. V tu chvíli jsem si připadala strašně, protože jsem si byla jistá, že bych tohle neudělala.

Bůh nechce, abychom mu dávali nějaké "zbytky". Bůh chce, abychom mu dali to nejlepší, co máme. Děláš to? Je to zatraceně težký, jsme sobečtí. Ale když dáme Bohu to nejlepší, neznamená to, že to ztrácíme... Ve výsledku se spíš člověk ochudí, když si snaží urvat co největší kus pro sebe.

Jsem moc ráda za dnešní nedělní slovo. Díky Pane za všechny způsoby, kterými s námi komunikuješ.

[: papája :]