úterý 23. června 2015

Rozrůstáme se!!

Tak dneska se hlásím po dlouhé době s blogpostem o něčem jiném než o jídle, a sice s takovým updatem o tom, jak žijem posledních pár měsíců.

Na konci února jsme s mužem zjistili, že čekáme miminko! Yay!! Bylo plánované, jen jsme byli dost překvapení, že se zadařilo v podstatě hned – ale určitě jsme moc rádi, a vděční, protože to je velké požehnání od Boha. Když jsem viděla ty sílící dvě čárky na testu, tak jsem tomu pořád nemohla uvěřit a pořád jsem se na testy chodila koukat do koupelny nebo fotku v mobilu… teď mi to přijde vtipný. Úplně na začátku jsem byla trochu nemocná (střídavě šílená nezastavitelná rýma a ucpané dutiny, a trochu bolest v krku), tak jsem ležela doma v posteli a pila čajíčky s medem a do nosu strkala vatové tyčinky napuštěné mentolovým roztokem… fakt příjemný no, ale pomáhalo to. Zároveň mi bylo trochu nevolno, tak jsem byla ráda, že jsem doma. Ležela jsem a skoro nic nejedla, jen lízátka proti těhotenským nevolnostem a vychlazenou Coca Colu. Naštěstí jsem větší nevolnosti neměla, ani jsem nikdy nezvracela, jen jsem chvilku nemohla vidět, jíst ani připravovat maso…

         Oficiální oznámení :) Třička jsou podle Flashe, superhrdiny od DC Comics, super seriál!

Nikomu jsme nic nechtěli říct až tak do toho 12.-14. týdne, ale bohužel když jsem byla v 9. a 10.tt, moje maminka onemocněla a po deseti dnech v umělém spánku zemřela na těžký zápal plic. Bylo jí 60 let. Bylo to tak nečekané pro všechny, a kdybych nepotřebovala být silná kvůli miminku, asi bych se dost zhroutila. A to bylo to nejhorší pro mě – když jsem měla chvilku radost z miminka, vzápětí přišel smutek a pocit viny z té radosti, kvůli mamince, a hned na to pocit viny že bych mohla třeba ohrozit miminko tím stresem. Takže takový kolotoč emocí, ale díky Bohu jsme tohle těžké období nějak přečkali… člověku prostě nezbyde než žít dál. Mrzí mě, že maminka ani nevěděla, že bude znovu babičkou, a taky mě nikdy nenapadlo, že mi nestihne předat nějaké rady o dětech až mě to potká… Ale Bůh měl pro nás jiný plán, a i když ho nechápu, tak ho prostě musím akceptovat a věřím, že On je dobrý za všech okolností. Budeme mít teda aspoň jednu babičku, která je taky úžasná, takže to mě aspoň trochu uklidňuje, a taky kolem sebe budu mít mladé i zkušenější maminky, i holky co ještě maminky nejsou a třeba budou mít čas někdy hlídat mimčo, abychom si s manželem mohli udělat čas pro sebe nebo abych si mohla zasportovat.

                                               Capáčkama Lodger jsem si vyloženě udělala radost! :) 

Co se  týče miminka, tak jsme dnes byli na druhém velkém ultrazvuku, momentálně jsme ve 22. tt. Od minulého týdne jsem už cítila malé kopanečky, dokonce i manžel, když mi dal ruku na břicho, tak cítil kopanec :) To bylo fakt krásné pro oba. Pak prohlásil, že „jsem hustá, že on by to určitě nedal to těhotenství, že to trvá moc dlouho a musí být divný, když se mi něco takhle hýbe v břiše.“ :) Těhotenství je určitě náročné, jak fyzicky tak psychicky pro ženu, ale myslím že se už moc lidí nepozastavuje nad tím, jak to vnímá muž. Muž je hlava rodiny, a má zodpovědnost za svoji ženu a svoje děti (aspoň podle Bible, podle které my se snažíme žít). A to je FAKT VELKÁ ZODPOVĚDNOST. Zodpovědnost duchovní, materiální, emocionální… Není to vůbec jednoduchý, a přijde mi že všichni řeší, jak to má žena těžké, a čím vším musí žena projít v těhotenství a po porodu… Ale pro muže to musí být stejně velká změna. Už nemá svoji manželku jen pro sebe, a musí se starat i o človíčka, který je na něm několik let plně závislý. S příchodem dětí to většinou chce větší byt nebo dům, a splácet hypotéku když je vaše žena na mateřské taky asi není úplně super. Nebo když muž přijde večer unavený z práce, a žena mu hned dá do rukou dítě, se slovy „teď máš směnu ty“. Neříkám, že by všechna starost o domácnost a dítě měla být na ženě, ale myslím, že spousta lidí prostě zapomíná na to, že změna to je pro oba partnery.

Foto z druhotrimestrálního screeningu - a je to potvrzeno, budeme mít CHLAPEČKA !! :) 

Jsem moc ráda, že můj muž se k celé té situaci staví čelem, zodpovědně, že můžem vybírat výbavičku a diskutovat o větších položkách jako bude kočárek a tak… Jsem ráda, že můj muž má nejen rád, když je doma uklizeno, ale taky umí hejbnout zadkem, a pomůže uklidit (třeba vysává, utírá prach, schody… všechny ty věci co já nemám rada :D ). Když se někdy díváme na Výměnu manželek (haha ano, někdy na to fakt koukáme), tak to je fakt síla, jak tam chlap vyžaduje mít doma pořádek a přitom jen sedí, čumí na televizi, chlastá pivo, a ženská aby obskakovala ho, děti, domácnost a ještě chodila do práce. No, musím říct, že mě to docela uklidňuje, že můj drahý je ochotný pomoct s čímkoli. Jsem ráda, že můj muž miluje Boha víc než mě. Jsem ráda, když mi říká, že miluje mě i naše miminko. Vím, že i on si zaslouží nějaký čas jen pro sebe na relax, i když budeme mít doma miminko a ze začátku to asi bude dost šílený. Jsem zvědavá, jaké naše miminko bude charakterově, jestli bude hezky spinkat nebo probdíme noci… To všechno samozřejmě na čas bude ovlivňovat i náš vztah s mužem, nervy ujedou častěji když je člověk nevyspaný a unavený no.. Ale to se dozvíme až v říjnu/listopadu. Věřím, že oba budeme mít pořád snahu budovat i naše manželství, i když to bude těžší než teď.

Malinké ponožky superhrdinů (Green Lantern, Superman, The Flash a Batman) jsme dostali od přátel Jennifer a Dana z Minnesoty, kteří nás navštívili před pár týdny :) 

Už jsem pomalu začala nakupovat výbavičku a přemýšlet nad většíma věcma jako postýlka nebo kočárek. Hlavně teda ten kočárek vybrat, to je síla. Vyhlídla jsem si asi 3 kočárky (3 různé značky), a ráda bych si je odzkoušela na prodejně, ale nejspíš bychom kvůli tomu museli do Prahy, což je trochu z ruky. Ale stejně budu chtít do Ikei, tak bychom si z toho mohli udělat takový výlet. Ale na to je ještě času dost, aspoň si ujasním, jaké vlastnosti jsou pro mě důležité (jízdní i designové :D – haha to je jako výběr auta). Každopádně se podělím o pár foteček výbavičky, už jsme dokonce dostali několik dárečků od kamarádů. Naše dítě bude geek už od novorozeněte. Nedávno jsem si koupila šicí stroj (jako každá správná maminka :D), a už delší dobu se chci naučit šít. Minulý týden jsem dokončila svoji prvotinu – deku pro mimino, do kočárku nebo jen tak na zem na koberec. Má nějaké designové nedostatky, ale je to věc přímo ode mě a měla jsem neskutečnou radost, když jsem ji dokončila :) Chystám se ještě na dětská povlečení a mantinely do postýlky. Na nějaké oblečení pro sebe si vůbec netroufám zatím, a spíš bych si třeba za odměnu ušila nějaké pěkné šaty až si dám trochu do pořádku postavu po porodu..

                   Námořnická patchwork deka pro miminko - moje prvotina pro moji prvotinu :D


   
Tak to je pro dnešek asi vše :) užívejte léta! ;-)