Oliver je s námi!

Třikrát hurá, 6.11.2015 se nám narodil náš chlapeček Oliver!

Po pár dnech přenášení už jsme se ve čtvrtek 5.11. domluvili na vyvolání porodu, ale to mě tak děsilo, že jsem se ten den stavila pro manžela do práce a vytáhla ho na dloooouhou procházku, že to třeba pomůže ten porod rozběhnout :) No a v noci ve 2 hodiny ráno jsem se vzbudila, a zjistila že (nejspíš) mám kontrakci. Manžela jsem nechala radši spát, kdyby to byl planý poplach, dala si horkou vanu a měřila s aplikací na mobilu kontrakce. Nebyly úplně pravidelné, většinou po 3a půl minutách, některé po 4-5, ale některé i po 2 a půl minutách. Před 4 hodinou ráno jsem už vzbudila manžela, že teda asi jedem do porodnice. Naštěstí to máme skoro naproti :D Ale pořád si myslel, že nás ještě pošlou domů.

Tam mi po natočení monitoru odtekla i plodová voda, a kontrakce postupně sílily. Největší překvápko bylo, když přišel můj gynekolog, který zrovna měl noční - moc jsem si přála, abych ho měla u porodu zrovna. Ale říkal, že v 7 končí, že to asi nestihnem - to bylo asi 5 hodin ráno. Ale i tak mi to zlepšilo náladu v tu chvíli. Pak jsem ještě trávila nějaký čas ve sprše na balóně, ale spíš mi vyhovovalo během kontrakcí chodit a opírat se o manžela (chudák, haha). Každopádně se kolem tři čtvrtě na 7 přišel pan doktor podívat, a ono to najednou vypadalo, že nás i odrodit stihne - malý se narodil 6:56 ráno :D

Musím říct, že si ty poslední minuty ani moc nepamatuju. Jen tak matně, nějaké útržky konverzací, pokyny k tlačení a dýchání (které jsem moc nezvládala). Ale jsem hrozně vděčná, že to bylo celé tak rychlé na první porod, spontánní, bez epidurálu, bez větších stresů, a hlavně že manžel byl celou dobu se mnou, že ho neposílali ani domů. Sestřičky i pan doktor byli v pohodě, příjemní, i když byl zrovna dost nával na rození to ráno.

Oliverek mi přijde strašně roztomilý - ale které mamince nepřijde její miminko roztomilé? Měl 3,6 kg, takže žádný drobeček! Ani v porodnici mi pořád ještě nedocházelo, jak se nám vlastně změnil život, že najednou máme človíčka, kterej je na nás závislej. Začalo mi to docházet až v noci, když malý už dvě hodiny v kuse brečel a já šla ubrečená k sestřičkám, že nevím co s ním, jestli mi ho chvilku pohlídají ať se aspoň trochu vyspím. Ale nezměnila bych nic. Svého syna miluju, a svého manžela ještě víc než předtím - tuhle část jsme zvládli jako team, a tak to má být :)

Těším se, až začnu zase cvičit víc. V šestinedělí budu spíš blbnout s miminkem (ví někdo, kolik kalorií se spálí když dvě hodiny houpete v noci brečící dítě? :D ) a potom budu přispívat víc i na blog Fit po porodu - odkaz ZDE - kde budou spíš příspěvky o hubnutí, zpevňování, cvičení a stravě, a jak to všechno zvládáme nebo nezvládáme skloubit s péčí o miminko.