RECENZE: Čepice a další oblečení značky Little Angel

Výrobní družstvo Dita sídlí v Táboře a funguje už hezkých pár let, od roku 1956. Mám vždycky radost, když může trochu podpořit české výrobce oblečení nebo hraček, a tyto výrobky můžu s klidem doporučit. Já jsem se o nich dozvěděla, když jsem ještě jako těhotná hledala nějaké teplé oblečení pro miminka, ale tato firma vyrábí kromě různého kojeneckého oblečení z materiálu Outlast i oblečení pro dospělé. Od jejich značky Little Angel máme kousků hned několik, a především tedy čepice, na které se zaměřím v této recenzi.

Jako první jsme koupili bílou zimní zavazovací čepičku z kolekce Baloo.

RESTART

Už 5 měsíců žádný příspěvek? Wooow, jsem to ale líná matka, že? Ale když ono je to těžký, když nestíháte, a pak už jste moc ve stresu z toho, že jste dlouho nic nenapsali, a vlastně už se vám vůbec nechce. Ono to celkově bylo takové hodně špatné období co se týče motivace, nechtělo se mi cvičit, nechtělo se mi jíst zdravě, starost o miminko toho našeho chlapáka mi zabírá fakt hodně času. Člověk má nějaké sny a plány, a najednou se mu to všechno hroutí a má výčitky, že nedodržel, co slíbil. Neříkám, že je to vždycky špatně. Ale já už jsem vyčerpaná ze svojí demotivace k nějakým osobním koníčkům, a vracím se prostě k tomu, co mám ráda, co mě naplňuje, u čeho relaxuju - psaní, focení, pohyb, jídlo... Předpokládám, že blog teď hodně zaměřím na "maminkovství" - ono je to tak nějak přirozené, když mám tuhle novou roli, a najednou řeším spoustu věcí kolem dítěte.

Jak to mám s jídlem a cvičením?

Oliver je s námi!

Třikrát hurá, 6.11.2015 se nám narodil náš chlapeček Oliver!

Po pár dnech přenášení už jsme se ve čtvrtek 5.11. domluvili na vyvolání porodu, ale to mě tak děsilo, že jsem se ten den stavila pro manžela do práce a vytáhla ho na dloooouhou procházku, že to třeba pomůže ten porod rozběhnout :) No a v noci ve 2 hodiny ráno jsem se vzbudila, a zjistila že (nejspíš) mám kontrakci. Manžela jsem nechala radši spát, kdyby to byl planý poplach, dala si horkou vanu a měřila s aplikací na mobilu kontrakce. Nebyly úplně pravidelné, většinou po 3a půl minutách, některé po 4-5, ale některé i po 2 a půl minutách. Před 4 hodinou ráno jsem už vzbudila manžela, že teda asi jedem do porodnice. Naštěstí to máme skoro naproti :D Ale pořád si myslel, že nás ještě pošlou domů.

Tam mi po natočení monitoru odtekla i plodová voda, a kontrakce postupně sílily. Největší překvápko bylo, když přišel můj gynekolog, který zrovna měl noční - moc jsem si přála, abych ho měla u porodu zrovna. Ale říkal, že v 7 končí, že to asi nestihnem - to bylo asi 5 hodin ráno. Ale i tak mi to zlepšilo náladu v tu chvíli. Pak jsem ještě trávila nějaký čas ve sprše na balóně, ale spíš mi vyhovovalo během kontrakcí chodit a opírat se o manžela (chudák, haha). Každopádně se kolem tři čtvrtě na 7 přišel pan doktor podívat, a ono to najednou vypadalo, že nás i odrodit stihne - malý se narodil 6:56 ráno :D

Musím říct, že si ty poslední minuty ani moc nepamatuju. Jen tak matně, nějaké útržky konverzací, pokyny k tlačení a dýchání (které jsem moc nezvládala). Ale jsem hrozně vděčná, že to bylo celé tak rychlé na první porod, spontánní, bez epidurálu, bez větších stresů, a hlavně že manžel byl celou dobu se mnou, že ho neposílali ani domů. Sestřičky i pan doktor byli v pohodě, příjemní, i když byl zrovna dost nával na rození to ráno.

Oliverek mi přijde strašně roztomilý - ale které mamince nepřijde její miminko roztomilé? Měl 3,6 kg, takže žádný drobeček! Ani v porodnici mi pořád ještě nedocházelo, jak se nám vlastně změnil život, že najednou máme človíčka, kterej je na nás závislej. Začalo mi to docházet až v noci, když malý už dvě hodiny v kuse brečel a já šla ubrečená k sestřičkám, že nevím co s ním, jestli mi ho chvilku pohlídají ať se aspoň trochu vyspím. Ale nezměnila bych nic. Svého syna miluju, a svého manžela ještě víc než předtím - tuhle část jsme zvládli jako team, a tak to má být :)

Těším se, až začnu zase cvičit víc. V šestinedělí budu spíš blbnout s miminkem (ví někdo, kolik kalorií se spálí když dvě hodiny houpete v noci brečící dítě? :D ) a potom budu přispívat víc i na blog Fit po porodu - odkaz ZDE - kde budou spíš příspěvky o hubnutí, zpevňování, cvičení a stravě, a jak to všechno zvládáme nebo nezvládáme skloubit s péčí o miminko.

10 pozitivních věcí na mém těhotenství

Tenhle článek bude spíš pro ženy, protože jak už nadpis napovídá, vyjmenuju 10 pozitiv, která mi těhotenství přineslo. Všude vidím zmiňované spíš ty negativní věci, a jak se porod už pomalu ale jiště blíží, chci se soustředit spíš na to dobré a zůstat v pohodě, nad věcí, a neztratit smysl pro humor (nebo sarkasmus?)...

první rodinné selfie ;-)

1. Krásná pleť
Někdo v těhotenství vypadá jako puberťák, já měla problém s akné do těhotenství, ale v podstatě od začátku se mi pleť sama od sebe (asi těma hormonama?) vyhladila a mám pocit, že od dětství jsem tak krásnou pleť neměla, až na nějaké výjimky. No, už se děsím, jak zas budu vypadat po porodu. Ale teď si to užívám :)

2. Nové oblečení
Jak bříško rostlo, začaly mi být malé mé oblíbené košile, kalhoty, trička, tepláky, šaty do "áčka", atd.. což, přiznám se, bylo někdy dost depresivní. Ale zase jsem si mohla koupit pár nových kousků oblečení, což tu depresi zmírnilo :D Jsem ráda, že bříško roste přes léto, a já tak často nosím svou "netěhotenskou" geniálně natahovací sukni, "netěhotenská" tílka, legíny (jen ze začátku, teď už si musím koupit těhotenské), a prostě pohodlné oblečení.

Můj nákupní košík (1)

Rozhodla jsem se zavést něco jako novou rubriku, kde se s vámi podělím o věci, které jednou za čas skončí v mém nákupním košíku a poté v našem "špajzu" :) Jsou to spíš věci, které kupuju když se naskytne příležitost. Všechno samozřejmě testované na mě (a Preclíčkovi) a někdy i na manželovi ;-)

Arašídové máslo McEnnedy z Lidlu
Mám doma verzi smooth i crunchy, smooth verze obsahuje 93% arašídů! Máslo obsahuje i palmový tuk, jako většina běžně dostupných oříškových másel. Proto si většinu dělám domácí s kokosovým olejem :) ale někdy si koupím i tyhle hotové, a chutná mi to taky :)

Čokoládová ječná kaše Semix
I když kaším holduju spíš v zimě, tělo po ní opět zatoužilo, a tak jsem zkusila koupit v DM drogerii tuhle instantní kaši. Musím říct, že mi moc instantních kaší nechutná, ale tahle fakt jo! Že by to bylo tou čokoládou? :D Plusem těchto kaší je jednoduchost přípravy - prostě zalijete vodou a čekáte 3 minuty než zhoustne. A to se někdy prostě hodí :)

Müsli srdíčka Semix
Taky si vždycky lámete hlavu, co si vzít do práce na svačinu? Nebo jen tak na mlsání a uždibování? Já teda ano... Zaujaly mě tyhle müsli srdíčka - v krabičce jsou 3 balíčky po 50 g, srdíčka jsou roztomile malinká. Přijde mi to jako takové holčičí jídlo - roztomilá srdíčka a malé balíčky akorát do kabelky :) Kokosovo-čokoládovou příchuť mám ráda, a v těchto müsli není ani tolik cukru jako v ostatních. Nekoupila jsem je naposledy..

Čokoládová pohanková kaše Semix
A ještě jeden výrobek od Semixu - nezamýšlela jsem udělat takovou reklamu, ale prostě mi to v DMku padlo do oka :) Zajímala mě chuť, protože pohanka je dost výrazná, a domácí pohanková kaše mi nikdy nechutnala. V kombinaci s čokoládou je samozřejmě super (téměř) všechno... Kaše je bez lepku, to je vždycky fajn :) Ale pohanka tam jde pořád dost cítit, což by někomu nemuselo vyhovovat... mně kaše chutnala i tak, ale možná mám ještě radši pohankovou kaši nakombinovanou třeba s rýžovou nebo ovesnou :)

Dobrou chuť! ;-)

Rozrůstáme se!!

Tak dneska se hlásím po dlouhé době s blogpostem o něčem jiném než o jídle, a sice s takovým updatem o tom, jak žijem posledních pár měsíců.

Na konci února jsme s mužem zjistili, že čekáme miminko! Yay!! Bylo plánované, jen jsme byli dost překvapení, že se zadařilo v podstatě hned – ale určitě jsme moc rádi, a vděční, protože to je velké požehnání od Boha. Když jsem viděla ty sílící dvě čárky na testu, tak jsem tomu pořád nemohla uvěřit a pořád jsem se na testy chodila koukat do koupelny nebo fotku v mobilu… teď mi to přijde vtipný. Úplně na začátku jsem byla trochu nemocná (střídavě šílená nezastavitelná rýma a ucpané dutiny, a trochu bolest v krku), tak jsem ležela doma v posteli a pila čajíčky s medem a do nosu strkala vatové tyčinky napuštěné mentolovým roztokem… fakt příjemný no, ale pomáhalo to. Zároveň mi bylo trochu nevolno, tak jsem byla ráda, že jsem doma. Ležela jsem a skoro nic nejedla, jen lízátka proti těhotenským nevolnostem a vychlazenou Coca Colu. Naštěstí jsem větší nevolnosti neměla, ani jsem nikdy nezvracela, jen jsem chvilku nemohla vidět, jíst ani připravovat maso…

         Oficiální oznámení :) Třička jsou podle Flashe, superhrdiny od DC Comics, super seriál!

Nikomu jsme nic nechtěli říct až tak do toho 12.-14. týdne, ale bohužel když jsem byla v 9. a 10.tt, moje maminka onemocněla a po deseti dnech v umělém spánku zemřela na těžký zápal plic. Bylo jí 60 let. Bylo to tak nečekané pro všechny, a kdybych nepotřebovala být silná kvůli miminku, asi bych se dost zhroutila. A to bylo to nejhorší pro mě – když jsem měla chvilku radost z miminka, vzápětí přišel smutek a pocit viny z té radosti, kvůli mamince, a hned na to pocit viny že bych mohla třeba ohrozit miminko tím stresem. Takže takový kolotoč emocí, ale díky Bohu jsme tohle těžké období nějak přečkali… člověku prostě nezbyde než žít dál. Mrzí mě, že maminka ani nevěděla, že bude znovu babičkou, a taky mě nikdy nenapadlo, že mi nestihne předat nějaké rady o dětech až mě to potká… Ale Bůh měl pro nás jiný plán, a i když ho nechápu, tak ho prostě musím akceptovat a věřím, že On je dobrý za všech okolností. Budeme mít teda aspoň jednu babičku, která je taky úžasná, takže to mě aspoň trochu uklidňuje, a taky kolem sebe budu mít mladé i zkušenější maminky, i holky co ještě maminky nejsou a třeba budou mít čas někdy hlídat mimčo, abychom si s manželem mohli udělat čas pro sebe nebo abych si mohla zasportovat.

                                               Capáčkama Lodger jsem si vyloženě udělala radost! :) 

Co se  týče miminka, tak jsme dnes byli na druhém velkém ultrazvuku, momentálně jsme ve 22. tt. Od minulého týdne jsem už cítila malé kopanečky, dokonce i manžel, když mi dal ruku na břicho, tak cítil kopanec :) To bylo fakt krásné pro oba. Pak prohlásil, že „jsem hustá, že on by to určitě nedal to těhotenství, že to trvá moc dlouho a musí být divný, když se mi něco takhle hýbe v břiše.“ :) Těhotenství je určitě náročné, jak fyzicky tak psychicky pro ženu, ale myslím že se už moc lidí nepozastavuje nad tím, jak to vnímá muž. Muž je hlava rodiny, a má zodpovědnost za svoji ženu a svoje děti (aspoň podle Bible, podle které my se snažíme žít). A to je FAKT VELKÁ ZODPOVĚDNOST. Zodpovědnost duchovní, materiální, emocionální… Není to vůbec jednoduchý, a přijde mi že všichni řeší, jak to má žena těžké, a čím vším musí žena projít v těhotenství a po porodu… Ale pro muže to musí být stejně velká změna. Už nemá svoji manželku jen pro sebe, a musí se starat i o človíčka, který je na něm několik let plně závislý. S příchodem dětí to většinou chce větší byt nebo dům, a splácet hypotéku když je vaše žena na mateřské taky asi není úplně super. Nebo když muž přijde večer unavený z práce, a žena mu hned dá do rukou dítě, se slovy „teď máš směnu ty“. Neříkám, že by všechna starost o domácnost a dítě měla být na ženě, ale myslím, že spousta lidí prostě zapomíná na to, že změna to je pro oba partnery.

Foto z druhotrimestrálního screeningu - a je to potvrzeno, budeme mít CHLAPEČKA !! :) 

Jsem moc ráda, že můj muž se k celé té situaci staví čelem, zodpovědně, že můžem vybírat výbavičku a diskutovat o větších položkách jako bude kočárek a tak… Jsem ráda, že můj muž má nejen rád, když je doma uklizeno, ale taky umí hejbnout zadkem, a pomůže uklidit (třeba vysává, utírá prach, schody… všechny ty věci co já nemám rada :D ). Když se někdy díváme na Výměnu manželek (haha ano, někdy na to fakt koukáme), tak to je fakt síla, jak tam chlap vyžaduje mít doma pořádek a přitom jen sedí, čumí na televizi, chlastá pivo, a ženská aby obskakovala ho, děti, domácnost a ještě chodila do práce. No, musím říct, že mě to docela uklidňuje, že můj drahý je ochotný pomoct s čímkoli. Jsem ráda, že můj muž miluje Boha víc než mě. Jsem ráda, když mi říká, že miluje mě i naše miminko. Vím, že i on si zaslouží nějaký čas jen pro sebe na relax, i když budeme mít doma miminko a ze začátku to asi bude dost šílený. Jsem zvědavá, jaké naše miminko bude charakterově, jestli bude hezky spinkat nebo probdíme noci… To všechno samozřejmě na čas bude ovlivňovat i náš vztah s mužem, nervy ujedou častěji když je člověk nevyspaný a unavený no.. Ale to se dozvíme až v říjnu/listopadu. Věřím, že oba budeme mít pořád snahu budovat i naše manželství, i když to bude těžší než teď.

Malinké ponožky superhrdinů (Green Lantern, Superman, The Flash a Batman) jsme dostali od přátel Jennifer a Dana z Minnesoty, kteří nás navštívili před pár týdny :) 

Už jsem pomalu začala nakupovat výbavičku a přemýšlet nad většíma věcma jako postýlka nebo kočárek. Hlavně teda ten kočárek vybrat, to je síla. Vyhlídla jsem si asi 3 kočárky (3 různé značky), a ráda bych si je odzkoušela na prodejně, ale nejspíš bychom kvůli tomu museli do Prahy, což je trochu z ruky. Ale stejně budu chtít do Ikei, tak bychom si z toho mohli udělat takový výlet. Ale na to je ještě času dost, aspoň si ujasním, jaké vlastnosti jsou pro mě důležité (jízdní i designové :D – haha to je jako výběr auta). Každopádně se podělím o pár foteček výbavičky, už jsme dokonce dostali několik dárečků od kamarádů. Naše dítě bude geek už od novorozeněte. Nedávno jsem si koupila šicí stroj (jako každá správná maminka :D), a už delší dobu se chci naučit šít. Minulý týden jsem dokončila svoji prvotinu – deku pro mimino, do kočárku nebo jen tak na zem na koberec. Má nějaké designové nedostatky, ale je to věc přímo ode mě a měla jsem neskutečnou radost, když jsem ji dokončila :) Chystám se ještě na dětská povlečení a mantinely do postýlky. Na nějaké oblečení pro sebe si vůbec netroufám zatím, a spíš bych si třeba za odměnu ušila nějaké pěkné šaty až si dám trochu do pořádku postavu po porodu..

                   Námořnická patchwork deka pro miminko - moje prvotina pro moji prvotinu :D

   
Tak to je pro dnešek asi vše :) užívejte léta! ;-)

Fitness změny + běhání

Určitě jste si všimli, že blog jsem teď trochu zanedbávala... Pekla jsem teď samé starší věci (třeba Baileys cheesecake manželovi na přání-recept ZDE), nic moc nového, tak jsem si říkala, že vlastně ani nemám co napsat. Ale to přece není pravda! Občas píšu i něco ze svýho života mezi všechny ty recepty, tak proč ne i teď :)

Rozhodla jsem se, že chci být víc fit. Trochu zhubnout, cítit se dobře, být zdravá. A ještě si to hubnutí užívat! Ale s tím samozřejmě přišla na řadu i úprava jídelníčku a i to je důvod, proč peču míň nebo jen odzkoušené recepty. I když, ono to je spíš o tom kolik toho sníme a v jakou denní dobu. Co se týče pohybu, nikdy jsem nebyla sportovkyně. Ani rekreační :D Pohyb mi trochu znechutil školní tělocvik a průběh těch hodin, ale pohyb je pro nás přece důležitý. Ne jen pro naše tělo. Já se rozhodla, že zkusím běhat (to už jsem tu myslím psala). Poprvé jsem po 1,6 km byla hotová. Ale teď už standartně běhám 6-7km, pomalu svým tempem, a taaaaak mě to baví! Taky chodím na lekce "H.E.A.T." u nás v Šumperku, tam si trénuju postupně dýchání při zátěži, a myslím že tento druh pohybu je vhodný ještě než začnete běhat, třeba pokud máte větší nadváhu, nulovou kondici, nebo nechcete začínat s během v zimě ale hýbat se chcete začít už teď.

                                                                  Můj milý manžel :)

                                                     výlet na Ztracené kameny :)

Když vyběhnu, prvních 300m je fakt hrozných.. a dobře se mi začne běhat kolem 1,5 km. Líbí se mi na tom, že běhání je v podstatě nenáročný sport. Přijdu z práce, a můžu vyběhnout. A potřebuju jen

Update + English camp + KitchenAid food processor

Tak, po menší pauze jsem zpět!! :)) Moc času nebylo, tak blog musel stranou... tak dnes bude update, protože jsem na mini dovolené, tak je moře času :)

1) Chlorella
Kdo z vás holek (možná i chlapů) zažil zánět močáku, ví že to není nic příjemnýho.. Mně to minulej rok potkalo asi čtyřikrát během pár měsíců, ale od ledna beru chlorellu a občas mladý ječmen od Green Ways, a musím říct, že paráda :) Měla jsem půl roku pokoj, až do nedávna, ale to bylo zaviněno překlimatizovaným kinem a špatným odhadem počasí a tudíž i nedostatečným oblečením. Mám pocit, že tyhlety přírodní věci opravdu pomohly! Takže kdo trpíte na tyhle záněty, fakt doporučuju (můžu dát i kontakt na prodejce Green Ways!).

2) English Camp 2014
Jedeme s mužem na English camp!! :)) Aaaah, nemůžu se dočkat, jsou to tak úžasné vzpomínky na léto 2007-2011.. a teď po 3 letech opět pojedem! English camp 2014 pořádá KOSTEL Jinak, jehož jsme součástí.  Letos se koná na Švagrově 26.7. - 2.8. a je určen primárně pro středoškoláky. Přijede nám početná skupina Američanů z Minnesoty, a celý týden se budem učit ve skupinkách angličtinu, hrát bláznivý hry, a večer trošku podiskutujem o životě, a taky na různý témata i z našeho křesťanskýho pohledu. Taky je fajn že Švagrov je nově opravenej, je to tam fakt luxusní a navíc prý skvěle vaří ;-)
Je to super příležitost seznámit se s novýma lidma a "rozmluvit" se (přiznejte si to, ve škole do vás cpou gramatiku horem dolem, ale konverzace nic moc..). Cena je víc než přijatelná dle mého názoru (2.990 CZK) a taky po campu následuje během prázdnin follow-up, což jsou různé akce kde se sejdou lidi z campu, třeba piknik, výlet, apod. Camp je bláznivej, náročnej fyzicky (každý den jsem padla do postele úplně hotová) ale stojí to za to.. tak vezmi kamarády a přihlas se, už moc času nezbývá!

3) KitchenAid food processor Artisan 1644 + spotřebiče
Mám ho!! :D Konečně... food processor, můj super parťák v kuchyni :) Původně jsem chtěla Kenwood Major Titanium robota, ale pak jsem si uvědomila, že potřebuju hlavně food processor, a ty metly bych až tak nevyužila (navíc ta cena!). Tak jsme koupili (ve slevě, hah) KitchenAid Artisan food processor... a asi měsíc na to jsem odbouchla ruční šlehač (já tomu říkám mixér, ale dnes mi manžel zdůraznil, že na krabici od nového je "ruční šlehač" :D :D anglicky "hand mixer" .. takže kdo nás rozsoudí?? já tomu prostě říkám mixér :D) To jsem tak šlehala domácí zmrzku, pak jsem mixér vypla a odložila na stůl.. a cca za minutu se ozvala obrovská rána, smrad a kouř! Achjo, já a domácí spotřebiče... nedávno jsme reklamovali stolní mixér Philips, jehož odpálený motorek urychlil koupi KitchenAidu :D
Každopádně, zpět ke KitchenAidu - jsem tááák spokojená! Dělá všechno, na co ho potřebuju využít - oříšková másla, domácí rostlinná mléka všeho druhu, smoothies, dokonce i lité těsto na perník jsem v něm dělala :)
Pravda, umývání spousty různých částí není úplně jednoduché, ale dá se to. Jde to i v myčce, ale já v něm třeba dělám několikrát denně, a myčka jede tak jednou za dva dny, takže to stejně myju ručně někdy.. Ještě jsem nezkusila jeden nástavec na strouhání, ale všechny ostatní ano, a jsem moc spokojená.
Taky jsme včera koupili kávomlýnek Bosch MKM 6003 a též spokojenost. Já teda kávu nepiju právě kvůli citlivému močáku, ale chia semínka mi to rozemlelo během 10 sekund perfektně, a předpokládám, že stejně tak lněné semínko nebo konopné :)

4) Roníček
A na závěr ještě jedna věc, a sice že jsem se dozvěděla, že nás pejsek je nějaký nemocný, a vlastně ani nevíme jak moc vážný to je (motá se, nechce jíst, leží, záněty v uchu, alergie, epileptický záchvaty už měl dřív).. Už má 12 let, ale je to takové moje miminko, ňuňíšek mazlivej, kámoš a parťák.. (i když už bydlí u našich, ti jsou doma a tak aspoň není sám) Bylo mi na nic a brečela jsem skoro celej den, když jsem si uvědomila, že může brzo umřít, nebo že se dostaneme do situace, kdy pro něj bude lepší dát mu injekci aby se netrápil... Je to prostě člen rodiny, a vím že to někdy přijít musí, ale je mi z toho moc smutno už teď. Je to ten nejlepší pejsek na světě!!
 Ronymu se udělalo líp,jsem moc ráda! (článek jsem psala už před psár dny, a to to ještě vypadalo dost bledě..ale znovu začal jíst trochu). Ale uvědomila jsem si, že tady nebude věčně..

Pro dnešek vše, příště zas recept!

Naše první Vánoce

Říkám si, že by bylo vhodné napsat nějaký příspěvek o tom, jak proběhly naše Vánoce, aby tenhle blog nebyl jen o mém experimentování v kuchyni. Jídlo a vaření je velká část mého života, ale určitě ne největší :) A Bůh nám dal krásné společně prožité Vánoce, tak proč se s vámi o to nepodělit...

Letos to byly první Vánoce, které jsme prožili jako manželka a manžel. To byla veliká změna! Předtím jsme spolu vždy byli na Štědrý den aspoň chvilku, ale potom jsme se každý rozjeli do svých rodin. Tento rok jsme s manželem byli na Štědrý den sami dva :) Musím říct, že jsem se na to těšila. Mohla jsem si nazdobit stromeček kdy a jak jsem chtěla - cca 2 týdny před Vánocemi. Líbí se mi, když je stromeček nazdobený třeba i celý prosinec, protože si tak potom mnohem víc užiju tu vánoční atmosféru. Letos jsem byla pověřená plánováním a organizováním společného firemního Vánočního večírku pro dvě firmy, takže jsem až do 13. prosince neměla na žádné vánoční pečení a zdobení stromečku ani pomyšlení, ale vše dobře dopadlo, a tak jsme necelé dva týdny před Vánocemi měli připravený stromeček, a pod ním postupně přibývaly dárky. :)

Pekla jsem jen perníčky, se kterými Ivo (manžel) řádně pomáhal - a ne jen ujídání, ale hlavně to vykrajování a zdobení! Taky jsem upekla thumbprint cookies, ale bohužel jsme se jich ani nedotkly a ještě v krabici leží dodnes :D Asi jsme prostě byli naslazení už dost z čokoládek ze stromečku a cukroví od maminek. Dokonce jsem poprvé v životě vyhazovala mini cheesecaky, protože byly moc dlouho v ledničce!! Příští rok udělám zázvorky a trochu perníčků, a tím to asi končí. A jeden cheesecake během svátků možná...

                                 První bramborový salát!

       První domácí vánočka + domácí jablečné máslo (apple butter)... jednoduše hodně rozvařenej a rozmixovanej kompot :D

Uvařila jsem podle manželova přání na večeři kuřecí řízky s bramborovým salátem, a podle mého přání na oběd zelňačku. Po svátcích jsme se strašně těšili na něco jiného než na řízky s bramborovým salátem. Dali jsme si lososa s jasmínovou rýží, což už tu jako blogpost bylo. Chuťovka :) Využila jsem rýžovar, který jsem dostala pod stromeček, jelikož se z nás stali rýžožrouti :D I kuchařku (jako knížku, ne osobu!) jsem pod stromeček dostala! Vlastně bylo hodně takových praktických dárků (ze kterých jsem ale měla fakt radost!), tak třeba příště se to vyváží, a bude tam pro mě i šperk nebo nějaká další blbůstka - líbí se mi, že si u takových dárků vždycky vzpomenu, že jsem je dostala na Vánoce, je to taková připomínka. U těch praktických dárků si to člověk až tak neuvědomí. :) 

                              Štědrovečerní stůl (bramborový salát, řízky, pomerančový džus).

Nějaké tradiční tradice asi nebudeme praktikovat ani v budoucnu, ale chtěla bych vytvořit tradice jen naše! Třeba obejít sousedy s cukrovím a popřát jim (manželův nápad)... uvidíme. Ve sboru byla půlnoční, ale nešli jsme tam, ani nevím proč. Bylo fajn být v pohodě doma, v klidu, koukat na pohádku nebo seriál, a užívat si společnost jeden druhého.

Taky jsme měly s holkama v neděli před Vánocemi holčičí párty na KOSTELu Jinak. Byl to tak požehnaný čas, kdy jsme všechny mluvili o tom, za co jsme vděčné z předchozího roku, a měly jsme prostě moc příjemný čas spolu, ještě umocněný úžasným vánočním dárkem! :D Když se manžel ptal, co na takové akci budem dělat, odpověděla jsem něco jako: "Kecat, kecat, pak jíst, pak zase kecat, pít kafe, zase kecat.. " My holky si prostě musíme popovídat a probrat to, z čeho máme radost a z čeho slzy. 

Taky jsme si o vánočních prázdninách udělali čas zajít na bruslák, nato jsme si šli do Alberta koupit nanuka, kterého Ivo jedl po cestě :D prostě typický leden že?!

                                                                                                                   

Snad vás to příliš nenudilo :D Klidně napište do komentářů, jaké Vánoce jste měli vy! :)

           Příjemná projížďka na bruslích!                                             Chystání k rodičům na oběd :)

Advent může začít

Vím, první adventní neděle už byla :) Ale pro mě až do 14.12. existovala spíš práce a manžel. Dostala jsem za úkol zorganizovat firemní vánoční večírek pro 2 firmy (cca 110 lidí dohromady). Samozřejmě jsem to řešila několik týdnů předem, ale většina věcí se stejně řešila od začátku prosince do posledního dne.

Nicméně, byla to pro mě výzva. Ještě nepracuji ani rok, takže jsem vůbec nevěděla, jak to na takovém večírku chodí a co je potřeba zařídit. Do toho mi ještě na poslední chvíli neočekávaně přibyla práce, takže jsem měla co dělat abych to stíhala. Díky Bohu za sílu, kterou dává jen On! Ale i můj drahý mě podporoval, uklidňoval, i prakticky pomáhal s přípravama.

Nakonec to snad dopadlo dobře, výzdoba se moc líbila, lidé jedli, pili, tancovali... Tak uvidíme po víkendu, jaké budou ohlasy. Každopádně ve všem tom stresu jsem ani neměla náladu (natož čas) péct cukroví. Manžel měl narozeniny, takže jsem upekla cheesecaky a připravila občerstvení, ale to bylo tak všechno. Ale odreagovala jsem se parádně, téměř celý víkend v kuchyni strávený! Byly to moc příjemný dva dny strávený s blízkýma lidma - první den s kamarády, druhý den s rodinou. A výsledek můžete vidět na fotce.

No, takže teď může začít pravý advent pro mě! :) Máme nazdobený stromeček (první společný stomeček na první společné Vánoce!), budeme péct perníčky, už sbírám recepty na bramborový salát a domácí vánočku... aah miluju tohle období Vánoc - pro mě má i jiný význam, připomínáme si, že se narodil náš Pán, Ježíš - ale líbí se mi i to, že je všude hodně světýlek, a prostě celkově město, které je jinak takové šedivé, se najednou rozzáří a všude je krásná výzdoba!

Takže během prosince určitě na blog přidám recepty na nějaké to cukroví co budu péct - jen co nám chutná, ne takové to tradiční cukroví. Ale především budeme na Vánoce odpočívat, no stress, pěkně nohy v teple a koukat na osvětlenej stromeček a přiblblý americký Vánoční komedie které máme tolik rádi ;-)

Marriage 101

101 je kód pro "začátečnické" kurzy na univerzitě. Takže podle názvu asi poznáte, o čem dnešní blogpost bude. Manželství je pro mě (hm, pro nás oba) nová věc. A i když jsme nějakou přípravou prošli, několik knížek přečetli a slyšeli spoustu rad, tímhle si každý prostě musí projít na vlastní kůži.

Už jsme svoji 4 měsíce, wow! Uteklo to strašně rychle, člověk chodí do práce, pak je konečně víkend, ale vzápětí zase do práce.... však to někteří znáte. Chtěla jsem si častěji do deníku zapisovat postřehy právě z tohoto raného období manželství, ale bohužel nestíhám psát tak často, jak bych chtěla.

Takže aspoň pár postřehů, co jsem se naučila a co se pořád učím:

• Jsem manželka - a jako manželka, která se snaží přijímat tuto roli danou od Boha, se mimojiné učím domácím pracem. Není to jako u rodičů doma, kdy si vysaju a utřu prach v pokojíku, a je hotovo :) Udržovat byt relativně uklizený je docela věda zatím - ale manžel pomáhá, to je fajn!
  
• Můžu manžela naučit něco vařit, ale stejně bude drtivá většina vaření na mě. Kuchyně je moje!
• Manžel se potřebuje odreagovat po práci - ať už sportem nebo playstationem nebo LoLkem - je důležité dát mu trochu prostoru.
• Verš z našeho svatebního oznámení je pravda (ne že bych o tom předtím pochybovala): Nestaví-li dům Hospodin, marně se namáhají jeho stavitelé. Žalm 127:1
  Když některý z nás nemá zrovna dobré období s Bohem, ten druhý to pocítí. Když nemám lásku od Boha, nemám co předávat dál svému manželovi (a to platí i pro něj).
  
• Date night je strašně fajn věc!!
• Asi nejromantičtější věc z posledních měsíců - vzkazy na zrcadle <3 Je sranda vzkaz luštit druhý den, když se sprchujete a zjistíte, že "tam něco je připsaný!" :) S Ivem jsme šli na badminton a mně se stráášně nechtělo, protože je to pozdě. Ale šla jsem, a nakonec mě to i bavilo. No a vzápětí jsem našla na oroseném zrcadle roztomilý motivující vzkaz.. A naplnila mě taková hrdost, a radost!
  
• Láska (mimojiné) je, když vám manžel ochotně na záchod přinese pětisetstránkovou bichli, i se zápisníkem a propiskou, protože voláte, že "to bude na dýl" :D :D

Myslím, že i můj manžel se za ty 4 měsíce naučil nebo stále učí nějaké nové věci (schválně, jestli na tohle od něj dostanu nějakou reakci :) )

• Když je spokojená manželka, je spokojený i on.
• Zdravé jídlo může být chutné jídlo (a nebo taky někdy nemusí, budeme si pamatovat dýňovo-řepovou katastrofu :D).
• Manželka potřebuje vždy vědět, že ona je pro něj nejdůležitější. Důležitější než koníčky, kamarádi, práce. To ovšem neznamená, že spolu budou trávit všechen volný čas.
• Když nastanou neshody a pláč, NIKDY nikdy nebouchnout dveřmi. Přemoct se a obejmout ji. A v klidu si promluvit.
• Prkýnko se sklápí dolů. Vždycky. Tak to prostě je :D
• Když každý sedíme u svého noťasu a občas spolu prohodíme slovo, to FAKT neznamená, že spolu trávíme čas. :)

No, je to docela fajn zvykat si na společné bydlení... a vlastně společné všechno! Díky Bohu máme oba dobrou práci, jsme relativně zdraví, máme kolem sebe spoustu fajn lidí a kamarádů, se kterými rádi trávíme čas... Tak to jsou naše první měsíce!

_________________________________________________________________________________

101 is the code for introductory college courses. So you´ll probably know from the title what today´s blogspot´s gonna be about. Marriage is new for me (well, for both of us). And even though we went through some premarital counselling, read several books and heard lots of advice, everybody has experience this on their own.

We´ve been marriend for 4 months now, wow! Time passes so fast, one goes to work, then weekend finally comes, then another work week... some of you know this! I wanted the journaling time more often to write observations from this early period of our marriage but I simply do not write as often as I would like to.

So here are some of my observations, things I´ve learnt or have been learning:

• I am a wife - and as a wife accepting her role given from God, I´ve been learning, besides other things, to do the household chores. And it´s not like at my parents´ house, where I used to vacuum and dust the furniture just in my room :) Keeping the whole apartment cleaned up is quite hard - but my husband helps a lot, that´s great!
• I can try to teach my husband to cook some meals, but the majority of cooking and baking will be my responsibility. Kitchen is my area!
• My husband needs to relax after work for a while - by playing sports, playstation games or League of Legends - it´s important to give him some space to do that.
• Our wedding invitation Bible verse is true (not that I doubted before): Unless the Lord builds the house, the builders labor in vain. Psalm 127:1.
  If one of us does not spend time with God, the other one will experience it soon. If I do not receive the love from the Lord, I do not have love to pass on to my husband (and it works both ways).
• Date night is awesome invention!!
• Probably the most romantic thing during these first months - notes on the mirror <3 It´s fun to decode the notes the next day when you shower and notice that "there are some words added"! :) Ivo and I went to a badminton game and I didn´t want to go because it was late evening. But I went anyway and I even enjoyed it. And after my shower I found a cute and motivational note on the wet mirror - I was filled with pride and joy!
• Love (beside other things) is when your new husband willingly brings you a 500-page heavy book, a journal and a pen when you´re sitting on a toilet, screaming that "it´s gonna be a while"! :D :D

 I think my husband has learnt and still has been learning some new stuff too during these 4 months (see if I get a feedback to this:) )

• When a wife is happy, a husband is happy too.
• A healthy meal can be a delicious meal (or not - we will remember the pumpkin-beetroot disaster :D)
• A wife always needs to know she´s the most important person for her husband. More important than hobbies, friends or work. That does not mean that they will spend every second together.
• When disagreements and crying comes, NEVER never slam the door. Deny yourself and hug your wife. And let´s talk.
• A toilet seat goes down. Always. That´s the way it is! :D
• If we both sit in the living room and stare at our own laptops, that REALLY does not count as spending time together. :)

[: papája :]
 

Drobnosti, co mě (snad) brzy potěší

A je tu další díl mého zatím krátkého seriálu o drobnostech, kterýma si dělám radost!!

Má kuchyň a já bychom si přály doplnit o následující kravinky! :D tak třeba si někdy udělám výlet do šumperské Tescomy, já se jí snažím vyhýbat, protože by se mi toho hodilo i mnohem víc.. :)

1. Děrovač na muffiny 
 Ahh, já vím. Blbost. Ale když děláte muffiny s náplní, docela se hodí... a jsou tak roztomilý!!! :D

http://eshop.tescoma.cz/peceni/naradi-a-pomucky-na-peceni/delicia/630088-derovac-na-muffiny-delicia-2-ks

2. Zdobička z plátna

Díky sledování seriálu Cupcake Wars mám teď dost cupcakové období, takže.. chápete :) nechci žádné sáčky, ale plátno :)

http://eshop.tescoma.cz/peceni/naradi-a-pomucky-na-peceni/delicia/630520-zdobicka-delicia-6-trysek

3. Vánoční ozdoby

Ano, vím že to s pečením a vařením nemá nic společného, ale těším se na své PRVNÍ Vánoce jako manželka :)

http://www.butlers.cz/Vanoce/Vanocni-stromecek/Ozdoby/HANG-ON-Ozdoba-cukrova-tycinka-bila-cerv


Takže asi tak... Občas si prostě člověk musí udělat radost drobnůstkama :-P

[: papája :]

To nejlepší

Právě sedím na zemi, notebook na klíně a všude kolem mě po zemi fotky a rozstříhané kusy fialového a zeleného kartonu - usilovně vyrábím svatební oznámení.
Můj pokojík už je poloprázdný. Poličky bez knih jsou v mém pokoji podivný zjev. Ale moje knížky jsou v krabicích v našem společném bytečku a čekají, až je budu mít kam dát. Je to zvláštní po 23 letech bydlet jinde.. ale těším se. Bude to něco nového, a bude to sranda dohadovat se o tom, jak se co bude dělat.
Ale to odbočuji od toho, co jsem chtěla jen krátce napsat.

Dnes jsme měli (jako každou neděli) shromáždění ve sboru - zpívání, kázání, modlení... Posledních pár měsíců mám problémy se soustředit na kázání.. Upřímně, ty neděle mi moc nedávaly. Ale i když jsem vzdorná a někdy se ani nesnažím naslouchat, Bůh tu je. Pořád. A je trpělivý.

Dnes bylo kázání o Abrahamovi a Izákovi - jak Bůh řekl Abrahamovi, aby obětoval svého milovaného syna Izáka (=aby ho zabil jako oběť Bohu). Abraham tak důvěřoval Bohu, že to byl ochoten udělat, a Bůh ho zastavil až na poslední chvíli. To je úžasné mít takovou víru. V tu chvíli jsem si připadala strašně, protože jsem si byla jistá, že bych tohle neudělala.

Bůh nechce, abychom mu dávali nějaké "zbytky". Bůh chce, abychom mu dali to nejlepší, co máme. Děláš to? Je to zatraceně težký, jsme sobečtí. Ale když dáme Bohu to nejlepší, neznamená to, že to ztrácíme... Ve výsledku se spíš člověk ochudí, když si snaží urvat co největší kus pro sebe.

Jsem moc ráda za dnešní nedělní slovo. Díky Pane za všechny způsoby, kterými s námi komunikuješ.

[: papája :]

DOSTI VÝLEVŮ

Tak už jsem zase nějaký čas nepsala, a dnes je takový divný den, že se zas musím trochu "vypovídat"... začínající jaro je jako pokročilý podzim - sychravo, bahno, zima. Ok, možná o počasí má na mou náladu vliv. Ale procházím taky spoustou změn.

Zatím nejvýraznější změnou za poslední dobu je (kromě zasnoubení :-) ) to, že jsem začala chodit do práce. Juhuuuu!! Zvláštním (ne)náhodným způsobem jsem dostala dobrou práci - já vím, že za to vděčím Bohu. Vše se stalo v pravý čas. Je to hodně náročný - spousta věcí, co se musím naučit, jelikož jsem je nikdy nedělala. Ale je to v podstatě moje vysněná práce, takže si nemůžu stěžovat co? :) Vím, že Bůh je se mnou a že mi tu práci nevybral jen tak náhodou. Chvála Jemu za to, jak se o mě stará i po finanční stránce! (První výplata, to je skvělý pocit!)

Další změnou, kterou jsem prošla, byla Skupinka v rámci Kostelu Jinak. KOSTEL Jinak mi přirostl k srdci. Zpočátku jsem byla proti, a říkala jsem, že asi budu chodit do jiného sboru, ale Bůh tohle změnil, a já jsem za to moc vděčná.  Ty sobotní večery se pro mě zase staly chvílema načerpání, chval, společenství. Je to dobré. Je úžasný pozorovat, jak rozdílní lidi se v takovým Kostele sejdou, jak jsme každý jiný, ale přece máme něco - Někoho, kdo nás spojuje.

Celkově jsem strašně vděčná za svoji "church family" a za službu, kterou děláme. Poslední dobou mě povzbuzují lidi, od kterých bych to ani nečekala, protože se moc nevidíme třeba. A co se týče služby, tak to je Mladej Volant (MV). Ani nedokážu popsat svoje pocity kolem MV... když jsme před 3 rokama začínali, skoro nikoho z děcek (tehdy asi dvanáctiletých) neznala, jen trochu holky, ale spíš jen podle jmen. Navíc já jsem člověk, který si hodně těžko vytváří blízké vztahy, potřebuju na to hodně času. Je to zvláštní (a nevím, jestli dobré nebo špatné), ale zatím vidím výsledky spíš na růstu vedoucích. Za tu dobu mě toho Bůh tolik naučil (jak o trpělivosti, sebezapření tak i přijímání druhých).. Holky mi neuvěřitelně přirostly k srdci - vidím, jak rostou, jak se mění (názorově, vzhledově, duchovně?) Tenhle rok jsme začaly mít přespávačky občas, a musím říct, že je to vždycky požehnaný čas. Občas cítím, že satan se mě pokouší odradit od téhle služby a znechutit. Občas to nejde jak bychom si přáli, děcka dělají bordel, ruší povídání vedoucích, vedoucí se nepřipraví jak by měli.. spousta věcí občas nejde tak, jak chceme - jsme hříšní lidi, nedokonalí... Ale Bůh mě pořád utvrzuje, že tohle má smysl. Že i když nevidím "výsledky" třeba hned, tak to nevadí. Jde o šíření toho, co pro každýho z nás Bůh udělal. Každý jednotlivec tuhletu pravdu může přijmout jindy, v ten pravý čas, nebo i nikdy. Vždyť přece mně to taky docela trvalo, než jsem přijala evangelium!
No, na srdci toho mám mnohem víc, ale pro dnešek je tohle asi vše - jen jsem se chtěla trochu podělit o to, za co jsem vděčná. Nevím, co bude v budoucnu, ale vím, že to je v dobrých - vlastně v těch nejlepších rukou. Bůh nás provází různýma zkouškama, aby se tím posilovala naše víra. A taky do různých služeb nás povolává na různou dobu... asi se budu muset naučit tohle přijmout. Nemám ráda změny, ale to je špatně. Proč se stresovat pořád? Neměli bychom spíš věřit tomu, že Bůh ví, co dělá, a přijímat situace, do kterých se dostáváme, s větším klidem a důvěrou?

PS: "Dosti výlevů"... to je jedna hláška, která se mi k tomuhle blogpostu hodí - dost si tu vylívám srdce přece :D i když původně je myšlená trochu jinak. to jen tak. nechtěla jsem jako nadpis napsat "February update" nebo "Jarní novinky" nebo něco podobně lame.. :-P

[: papája :]

Bůh se o nás stará

Před nějakým časem jsem na Mladým VOLANTu měla program na starost a rozhodla jsem se děckám říct, jak se o mě Bůh stará, a že Boha zajímá, co děláme, jak se chováme, že Mu to není ukradený, protože určitě si všichni občas pomyslíme, že jo.

Jako hříšní lidi si pro sebe často přejeme věci, které pro nás nejsou dobré. Ale tak moc je chceme, že nevidíme, že by nám teď neprospělo, kdybychom je dostali... Jedině Bůh nás zná natolik, že On ví, co je pro nás dobré. Já bych třeba chtěla mnohem větší víru než mám teď, vadí mi, že se často strachuju (hlavně o budoucnost, že nevím, jakse bude můj život dál ubírat). Ale když čtu Bibli, je tam jasně napsaný, že se nemám strachovat. A když to dělám, tak je to neposlušnost Bohu, a nevíra v Jeho spolehlivost a moc (jak píše Corrie Ten Boom v knize Odlesky Boží slávy). Dál píše, jak se tohoto strachu můžem zbavit - nechat se vést Duchem Božím: "Neboť Bůh nám nedal Ducha bázlivosti, nybrž ducha síly, lásky a rozvahy." (2. Timoteovi 1:7)

Chtěla jsem se vdát. Brzy. A neviděla jsem, že na to ještě ani já ani Ivo nejsme připravení, nedůvěřovala jsem v tomhle Bohu, vůbec. Ale modlila jsem se za to, abych mu důvěřovala, abych byla trpělivá. A Bůh ve své MILOSTI moje modlitby za zasnoubení nevyslyšel když jsem tak moc chtěla.. Asi před tři čtvrtě rokem jsem konečně přestala zarytě myslet na to, kdy už se konečně budu vdávat a začala jsem si užívat, jak je nám spolu dobře, a za toho půl roku jsme se snad poznali víc než za ty dva roky předtím. Tohle byla obrovská Boží milost pro nás oba. A vlastně až když jsem přestala být tak posedlá zásnubním prstýnkem (samozřejmě, že jsem o tom přemýšlela, ale už jsem cítila jakýsi KLID uvnitř a pohodu), tak to požádání o ruku přišlo.

Takže moje dnešní pointa asi je to, že musíme mít trpělivost čekat na to, co pro nás Bůh má. Ať už je to v lásce, práci nebo čemkoli jiným. Dělat plány není hřích - hřích je to, když nepočítáme s tím, že Bůh ty plány může změnit. Já jsem zklamala teda hodněkrát...

Mám pocit, že si nezasloužím nic z toho, co mám nebo co se mi v životě děje. Jsem moc vděčná za to, jak se o mě Bůh stará, že to můžu docela jasně vidět (někdy hned, někdy až za čas), jsem taky vděčná za lidi kolem mě, co se modlí za mě... I am just so overflowing with thankfulness!!

Getting Ready for Christmas!

Je to zvláštní přemýšlet o tom, že tyto Vánoce jsou nejspíš poslední, které trávím doma s rodiči a pejskem. Neuvěřitelně se těším, až budu moct toto období strávit tak, jak chci já (případně můj manžel). Těším se, až budu péct vlastní cukroví, zkoušet nové, až si Vánoce užiju v klidu. Představuju si to tak, že nebudu dělat moc humbuku kolem uklízení, žádnej mega úklid typu umývání oken když venku sněží! :D Ale mít doma normálně uklizeno, mít provoněný byt cukrovím a domácím chlebem, koukat na filmy ( má vánoční klasika je Střihoruký Edward a Sám doma 1 a 2), jít na procházku, vytvořit vlastní vánoční tradici, kterou bychom naučili děti v budoucnu, pozvat rodinu jeden den, přátele další - prostě být v klidu! :)

Každý rok se těším na Vánoční slavnost dětí, kterou máme u nás v církvi - není to představení jako v národním divadle, ale člověk se zasměje a je to prostě fajn vidět, kolik dětí máme ve sboru, a jak se stydí když mají říct báničku! :D na jednu stranu je mi líto, že jsem tohle nezažila, když jsem byla malá.

Dárky jsou fajn, když je dáváme takzvaně "od srdce" :) já k tomu ještě přidávám "a když je máte za co koupit" ;-)

Takže si tak sním, jaké budou příští Vánoce, ale tyhle poslední doma zatím jsou taky docela dobrý! Zabavím se aspoň u pečení - třeba u zlatých prasátek jsem si fakt vyhrála!

OHh Soo Romantic!!

Oh wow, tak mě to konečně potkalo. Romantické požádání o ruku. :) Nádherný slunečný den, modrá obloha, zima jako prase, bláto na poli, krásné symbolické místo... a najednou to pokleknutí a třpytící se prsten... Nemohla bych si tenhle okamžik přát krásnější, než jak to Ivo provedl :)

Ivo mě požádal o ruku! Chodíme spolu dva a půl roku... Zpočátku jsem si nedokázala představit, že bych tak dlouho čekala na prstýnek od něj. Ale měla jsem ty zamilované růžové brýle docela dlouho - abych pravdu řekla, jsem moc ráda, že to "trvalo tak dlouho". Bůh to měl v rukou. Věděl, že nejsem připravená, i když jsem si myslela, že jsem. Z domu si ponesu určité negativní vlastnosti,vzpomínky, návyky a reakce na situace, ale Bůh mi projevuje tak neskutečnou milost! Jen to bude chtít trochu času. Bydlet pryč z domu mi vážně prospěje.

Během těch dvou let jsme se s Ivem poznávali, to ano... ale myslím, že asi nejvíc jsme se poznali za posledního půl roku. A taky je vidět, tak nás oba Bůh měnil, jak nám dával (a dává) lásku a porozumění k sobě navzájem. Myslím, že během tohoto posledního půlroku jsme si mnohem víc povídali o důležitých věcech, četli jsme spolu knížku o manželství, a podnikali spoustu věcí spolu... A nebude to vždycky lehké, na manželství je třeba pořád pracovat... je to vlastně takový krok víry pro oba. Věřím, že Bůh mi dává toho správného muže :) Cítím neskutečnou vděčnost a radost z toho, že i když jsme oba hříšní lidi, Bůh nám prokázal milost v tom, jak nás oba mění. Teď mě k tomuto napadl jeden verš, nevím už, kde je, ale asi by se mi líbil na svatební pozvánky: Nestaví-li dům Hospodin, marně se namáhají jeho stavitelé. Ano, potřebujeme Boha. Bez Něj nemám lásku k sobě ani k nikomu jinýmu. 

Věc, kterou poslední dobou řeším, je využívání času. Jak trávím čas? Chtěla bych dělat tolik věcí, myslím na spoustu z nich, ale neuděám ani jednu.. Chtěla bych napsat knížku, nebo aspoň detailně sepsat jedno svědectví, které věřím, že Bůh po mně jednou bude chtít, abych říkala. Chtěla bych pravidelně cvičit. Chtěla bych zkusit uvařit falafely. Chtěla bych víc číst Bibli a poznávat Boží charakter. Chtěla bych si znovu osvěžit francouzštinu. Naučit se hrát na kytaru aspoň trochu. aaaaaaah a tak dál! DISCIPLÍNA Pavlíno! Discipína! Tak se můžete modit za tohle, abych se dokázala soustředit na jednu věc. I když teď to asi moc nepůjde, protože budu plánovat svatbu za chvíli, a to budu mít v hlavě zase hodně věcí... ale jelikož jsem hyper-organizovanej člověk, tak to přece zvládnu! :D

Zítra mám pracovní pohovor (ano, stále nemám práci), tak to ukončím, ale zas dám brzy recept (chystám se na Macarons pokus č.1)

[: papája :]

[: papája :] něco o mně

Proč jsem vlastně založila tenhle blog?

Tak především to asi zapříčinila prokrastinace během učení na státnice :D Ale občas se taky stane, že se ráda podělím o svoje myšlenky s cizíma lidma. Poslední dobou moc ráda peču a učím se vařit (pokud možno zdravěji), tak určitě budu přidávat i nějaký recepty.. Původně jsem chtěla blog pojmenovat něco jako "U papáji v kuchyni", protože mi přijde, že kuchyň jako srdce domova je místo, kde se tak všichni sejdou, povídají si, jak se měli, co prožii za den (což je v podstatě účel tohoto blogu - podělit se o myšlenky a zážitky). Někdy jsem líná, takže netvrdím, že budu postovat každej den něco... ale když bude nálada, tak něčím přispěju :)

Takže něco o mně? Mám ráda knížky a vlastně cokoli, co se dá číst (např. nápisy na obchodech - je to asi utrpení se mnou procházet cizím městem plným různých nápisů :D).Taky mám zlozvyk číst odspoda - přečtu nadpis, poslední větu na stránce, a pak teprve začátek. Já nevím, proč to dělám!! :D Ale mého drahého to přivádí k šílenství. :) Taky mám ráda angličtinu a francouzštinu, cupcakes a muffiny na každý způsob, kytičkový coffee mug, vintage šaty střihu A, dobrý seriály, geek průpovídky mého přítele a jeho kamarádů, celozrnnou špaldovou mouku, červený lak na nehty a zvířecí papuče :) Bude toho víc, ale koho to zajímá. A nemůžu uvěřit, že to nebylo to první, na co jsem vzpomněla - vousy!

Nejsem fanda cigaret, bílé mouky, pavouků a havěti, ústních zkoušek z ekonomie, chlapů s hladce oholeným hrudníkem a podpažím, knírků a spousty dalších věcí, ale proč se soustřeďovat na to negativní? :) 

Před několika lety se mi změnil život úplně naruby, a to proto, že jsem uvěřila v Boha. V to, že opravdu je, chce mě, chce se mnou mít vztah. Bůh je mojí oporou v těžkostech a ten, s kým se dělím o radosti. Pořád jsem hříšná a dělám kraviny, ale Bůh je věrný a trpělivý. A i když se zlo snaží to zkazit, On mě nepustí, vím to :)

Pro dnešek to bude asi všechno... v rámci prokrastinace během příštího týdne určitě něco přidám!!

Mějte se fajn :)

[: papája :]