RECENZE: Čepice a další oblečení značky Little Angel

Výrobní družstvo Dita sídlí v Táboře a funguje už hezkých pár let, od roku 1956. Mám vždycky radost, když může trochu podpořit české výrobce oblečení nebo hraček, a tyto výrobky můžu s klidem doporučit. Já jsem se o nich dozvěděla, když jsem ještě jako těhotná hledala nějaké teplé oblečení pro miminka, ale tato firma vyrábí kromě různého kojeneckého oblečení z materiálu Outlast i oblečení pro dospělé. Od jejich značky Little Angel máme kousků hned několik, a především tedy čepice, na které se zaměřím v této recenzi.

Jako první jsme koupili bílou zimní zavazovací čepičku z kolekce Baloo.

RESTART

Už 5 měsíců žádný příspěvek? Wooow, jsem to ale líná matka, že? Ale když ono je to těžký, když nestíháte, a pak už jste moc ve stresu z toho, že jste dlouho nic nenapsali, a vlastně už se vám vůbec nechce. Ono to celkově bylo takové hodně špatné období co se týče motivace, nechtělo se mi cvičit, nechtělo se mi jíst zdravě, starost o miminko toho našeho chlapáka mi zabírá fakt hodně času. Člověk má nějaké sny a plány, a najednou se mu to všechno hroutí a má výčitky, že nedodržel, co slíbil. Neříkám, že je to vždycky špatně. Ale já už jsem vyčerpaná ze svojí demotivace k nějakým osobním koníčkům, a vracím se prostě k tomu, co mám ráda, co mě naplňuje, u čeho relaxuju - psaní, focení, pohyb, jídlo... Předpokládám, že blog teď hodně zaměřím na "maminkovství" - ono je to tak nějak přirozené, když mám tuhle novou roli, a najednou řeším spoustu věcí kolem dítěte.

Jak to mám s jídlem a cvičením?

Oliver je s námi!

Třikrát hurá, 6.11.2015 se nám narodil náš chlapeček Oliver!

Po pár dnech přenášení už jsme se ve čtvrtek 5.11. domluvili na vyvolání porodu, ale to mě tak děsilo, že jsem se ten den stavila pro manžela do práce a vytáhla ho na dloooouhou procházku, že to třeba pomůže ten porod rozběhnout :) No a v noci ve 2 hodiny ráno jsem se vzbudila, a zjistila že (nejspíš) mám kontrakci. Manžela jsem nechala radši spát, kdyby to byl planý poplach, dala si horkou vanu a měřila s aplikací na mobilu kontrakce. Nebyly úplně pravidelné, většinou po 3a půl minutách, některé po 4-5, ale některé i po 2 a půl minutách. Před 4 hodinou ráno jsem už vzbudila manžela, že teda asi jedem do porodnice. Naštěstí to máme skoro naproti :D Ale pořád si myslel, že nás ještě pošlou domů.

Tam mi po natočení monitoru odtekla i plodová voda, a kontrakce postupně sílily. Největší překvápko bylo, když přišel můj gynekolog, který zrovna měl noční - moc jsem si přála, abych ho měla u porodu zrovna. Ale říkal, že v 7 končí, že to asi nestihnem - to bylo asi 5 hodin ráno. Ale i tak mi to zlepšilo náladu v tu chvíli. Pak jsem ještě trávila nějaký čas ve sprše na balóně, ale spíš mi vyhovovalo během kontrakcí chodit a opírat se o manžela (chudák, haha). Každopádně se kolem tři čtvrtě na 7 přišel pan doktor podívat, a ono to najednou vypadalo, že nás i odrodit stihne - malý se narodil 6:56 ráno :D

Musím říct, že si ty poslední minuty ani moc nepamatuju. Jen tak matně, nějaké útržky konverzací, pokyny k tlačení a dýchání (které jsem moc nezvládala). Ale jsem hrozně vděčná, že to bylo celé tak rychlé na první porod, spontánní, bez epidurálu, bez větších stresů, a hlavně že manžel byl celou dobu se mnou, že ho neposílali ani domů. Sestřičky i pan doktor byli v pohodě, příjemní, i když byl zrovna dost nával na rození to ráno.

Oliverek mi přijde strašně roztomilý - ale které mamince nepřijde její miminko roztomilé? Měl 3,6 kg, takže žádný drobeček! Ani v porodnici mi pořád ještě nedocházelo, jak se nám vlastně změnil život, že najednou máme človíčka, kterej je na nás závislej. Začalo mi to docházet až v noci, když malý už dvě hodiny v kuse brečel a já šla ubrečená k sestřičkám, že nevím co s ním, jestli mi ho chvilku pohlídají ať se aspoň trochu vyspím. Ale nezměnila bych nic. Svého syna miluju, a svého manžela ještě víc než předtím - tuhle část jsme zvládli jako team, a tak to má být :)

Těším se, až začnu zase cvičit víc. V šestinedělí budu spíš blbnout s miminkem (ví někdo, kolik kalorií se spálí když dvě hodiny houpete v noci brečící dítě? :D ) a potom budu přispívat víc i na blog Fit po porodu - odkaz ZDE - kde budou spíš příspěvky o hubnutí, zpevňování, cvičení a stravě, a jak to všechno zvládáme nebo nezvládáme skloubit s péčí o miminko.

10 pozitivních věcí na mém těhotenství

Tenhle článek bude spíš pro ženy, protože jak už nadpis napovídá, vyjmenuju 10 pozitiv, která mi těhotenství přineslo. Všude vidím zmiňované spíš ty negativní věci, a jak se porod už pomalu ale jiště blíží, chci se soustředit spíš na to dobré a zůstat v pohodě, nad věcí, a neztratit smysl pro humor (nebo sarkasmus?)...

první rodinné selfie ;-)

1. Krásná pleť
Někdo v těhotenství vypadá jako puberťák, já měla problém s akné do těhotenství, ale v podstatě od začátku se mi pleť sama od sebe (asi těma hormonama?) vyhladila a mám pocit, že od dětství jsem tak krásnou pleť neměla, až na nějaké výjimky. No, už se děsím, jak zas budu vypadat po porodu. Ale teď si to užívám :)

2. Nové oblečení
Jak bříško rostlo, začaly mi být malé mé oblíbené košile, kalhoty, trička, tepláky, šaty do "áčka", atd.. což, přiznám se, bylo někdy dost depresivní. Ale zase jsem si mohla koupit pár nových kousků oblečení, což tu depresi zmírnilo :D Jsem ráda, že bříško roste přes léto, a já tak často nosím svou "netěhotenskou" geniálně natahovací sukni, "netěhotenská" tílka, legíny (jen ze začátku, teď už si musím koupit těhotenské), a prostě pohodlné oblečení.

Rozrůstáme se!!

Tak dneska se hlásím po dlouhé době s blogpostem o něčem jiném než o jídle, a sice s takovým updatem o tom, jak žijem posledních pár měsíců.

Na konci února jsme s mužem zjistili, že čekáme miminko! Yay!! Bylo plánované, jen jsme byli dost překvapení, že se zadařilo v podstatě hned – ale určitě jsme moc rádi, a vděční, protože to je velké požehnání od Boha. Když jsem viděla ty sílící dvě čárky na testu, tak jsem tomu pořád nemohla uvěřit a pořád jsem se na testy chodila koukat do koupelny nebo fotku v mobilu… teď mi to přijde vtipný. Úplně na začátku jsem byla trochu nemocná (střídavě šílená nezastavitelná rýma a ucpané dutiny, a trochu bolest v krku), tak jsem ležela doma v posteli a pila čajíčky s medem a do nosu strkala vatové tyčinky napuštěné mentolovým roztokem… fakt příjemný no, ale pomáhalo to. Zároveň mi bylo trochu nevolno, tak jsem byla ráda, že jsem doma. Ležela jsem a skoro nic nejedla, jen lízátka proti těhotenským nevolnostem a vychlazenou Coca Colu. Naštěstí jsem větší nevolnosti neměla, ani jsem nikdy nezvracela, jen jsem chvilku nemohla vidět, jíst ani připravovat maso…

         Oficiální oznámení :) Třička jsou podle Flashe, superhrdiny od DC Comics, super seriál!

Nikomu jsme nic nechtěli říct až tak do toho 12.-14. týdne, ale bohužel když jsem byla v 9. a 10.tt, moje maminka onemocněla a po deseti dnech v umělém spánku zemřela na těžký zápal plic. Bylo jí 60 let. Bylo to tak nečekané pro všechny, a kdybych nepotřebovala být silná kvůli miminku, asi bych se dost zhroutila. A to bylo to nejhorší pro mě – když jsem měla chvilku radost z miminka, vzápětí přišel smutek a pocit viny z té radosti, kvůli mamince, a hned na to pocit viny že bych mohla třeba ohrozit miminko tím stresem. Takže takový kolotoč emocí, ale díky Bohu jsme tohle těžké období nějak přečkali… člověku prostě nezbyde než žít dál. Mrzí mě, že maminka ani nevěděla, že bude znovu babičkou, a taky mě nikdy nenapadlo, že mi nestihne předat nějaké rady o dětech až mě to potká… Ale Bůh měl pro nás jiný plán, a i když ho nechápu, tak ho prostě musím akceptovat a věřím, že On je dobrý za všech okolností. Budeme mít teda aspoň jednu babičku, která je taky úžasná, takže to mě aspoň trochu uklidňuje, a taky kolem sebe budu mít mladé i zkušenější maminky, i holky co ještě maminky nejsou a třeba budou mít čas někdy hlídat mimčo, abychom si s manželem mohli udělat čas pro sebe nebo abych si mohla zasportovat.

                                               Capáčkama Lodger jsem si vyloženě udělala radost! :) 

Co se  týče miminka, tak jsme dnes byli na druhém velkém ultrazvuku, momentálně jsme ve 22. tt. Od minulého týdne jsem už cítila malé kopanečky, dokonce i manžel, když mi dal ruku na břicho, tak cítil kopanec :) To bylo fakt krásné pro oba. Pak prohlásil, že „jsem hustá, že on by to určitě nedal to těhotenství, že to trvá moc dlouho a musí být divný, když se mi něco takhle hýbe v břiše.“ :) Těhotenství je určitě náročné, jak fyzicky tak psychicky pro ženu, ale myslím že se už moc lidí nepozastavuje nad tím, jak to vnímá muž. Muž je hlava rodiny, a má zodpovědnost za svoji ženu a svoje děti (aspoň podle Bible, podle které my se snažíme žít). A to je FAKT VELKÁ ZODPOVĚDNOST. Zodpovědnost duchovní, materiální, emocionální… Není to vůbec jednoduchý, a přijde mi že všichni řeší, jak to má žena těžké, a čím vším musí žena projít v těhotenství a po porodu… Ale pro muže to musí být stejně velká změna. Už nemá svoji manželku jen pro sebe, a musí se starat i o človíčka, který je na něm několik let plně závislý. S příchodem dětí to většinou chce větší byt nebo dům, a splácet hypotéku když je vaše žena na mateřské taky asi není úplně super. Nebo když muž přijde večer unavený z práce, a žena mu hned dá do rukou dítě, se slovy „teď máš směnu ty“. Neříkám, že by všechna starost o domácnost a dítě měla být na ženě, ale myslím, že spousta lidí prostě zapomíná na to, že změna to je pro oba partnery.

Foto z druhotrimestrálního screeningu - a je to potvrzeno, budeme mít CHLAPEČKA !! :) 

Jsem moc ráda, že můj muž se k celé té situaci staví čelem, zodpovědně, že můžem vybírat výbavičku a diskutovat o větších položkách jako bude kočárek a tak… Jsem ráda, že můj muž má nejen rád, když je doma uklizeno, ale taky umí hejbnout zadkem, a pomůže uklidit (třeba vysává, utírá prach, schody… všechny ty věci co já nemám rada :D ). Když se někdy díváme na Výměnu manželek (haha ano, někdy na to fakt koukáme), tak to je fakt síla, jak tam chlap vyžaduje mít doma pořádek a přitom jen sedí, čumí na televizi, chlastá pivo, a ženská aby obskakovala ho, děti, domácnost a ještě chodila do práce. No, musím říct, že mě to docela uklidňuje, že můj drahý je ochotný pomoct s čímkoli. Jsem ráda, že můj muž miluje Boha víc než mě. Jsem ráda, když mi říká, že miluje mě i naše miminko. Vím, že i on si zaslouží nějaký čas jen pro sebe na relax, i když budeme mít doma miminko a ze začátku to asi bude dost šílený. Jsem zvědavá, jaké naše miminko bude charakterově, jestli bude hezky spinkat nebo probdíme noci… To všechno samozřejmě na čas bude ovlivňovat i náš vztah s mužem, nervy ujedou častěji když je člověk nevyspaný a unavený no.. Ale to se dozvíme až v říjnu/listopadu. Věřím, že oba budeme mít pořád snahu budovat i naše manželství, i když to bude těžší než teď.

Malinké ponožky superhrdinů (Green Lantern, Superman, The Flash a Batman) jsme dostali od přátel Jennifer a Dana z Minnesoty, kteří nás navštívili před pár týdny :) 

Už jsem pomalu začala nakupovat výbavičku a přemýšlet nad většíma věcma jako postýlka nebo kočárek. Hlavně teda ten kočárek vybrat, to je síla. Vyhlídla jsem si asi 3 kočárky (3 různé značky), a ráda bych si je odzkoušela na prodejně, ale nejspíš bychom kvůli tomu museli do Prahy, což je trochu z ruky. Ale stejně budu chtít do Ikei, tak bychom si z toho mohli udělat takový výlet. Ale na to je ještě času dost, aspoň si ujasním, jaké vlastnosti jsou pro mě důležité (jízdní i designové :D – haha to je jako výběr auta). Každopádně se podělím o pár foteček výbavičky, už jsme dokonce dostali několik dárečků od kamarádů. Naše dítě bude geek už od novorozeněte. Nedávno jsem si koupila šicí stroj (jako každá správná maminka :D), a už delší dobu se chci naučit šít. Minulý týden jsem dokončila svoji prvotinu – deku pro mimino, do kočárku nebo jen tak na zem na koberec. Má nějaké designové nedostatky, ale je to věc přímo ode mě a měla jsem neskutečnou radost, když jsem ji dokončila :) Chystám se ještě na dětská povlečení a mantinely do postýlky. Na nějaké oblečení pro sebe si vůbec netroufám zatím, a spíš bych si třeba za odměnu ušila nějaké pěkné šaty až si dám trochu do pořádku postavu po porodu..

                   Námořnická patchwork deka pro miminko - moje prvotina pro moji prvotinu :D

   
Tak to je pro dnešek asi vše :) užívejte léta! ;-)